Léčba bolestí pohybového aparátu

Prim. MUDr. Marek Hakl, PhD.


 

Bolesti pohybového aparátu patří mezi nejčastější příčiny chronických bolestí. Řadíme sem bolesti páteře a bolesti velkých i malých kloubů. Základem léčby je farmakoterapie (léčba léky proti bolesti – analgetiky), která by však měla být součástí komplexního léčebného přístupu. Vhodná je kombinace s fyzioterapii, invazivními léčebnými přístupy, případně psychoterapií. Léky proti bolesti můžeme podávat ústy nebo ve formě lokálních mastí, gelů nebo náplastí.

Bolesti zad jsou nejčastěji způsobeny základním onemocněním páteře. Roční výskyt bolestí zad se udává mezi 15-45%, celoživotní výskyt je 60-90%. Chronické bolesti bederní páteře se vyskytují u 3-7% dospělé populace a jsou příčinou 1/3 všech pracovních neschopností.

Podle délky trvání rozdělujeme bolesti páteře na akutní (dny až týdny), subchronické a chronické (měsíce až roky).

Bolesti bývají pacienty velmi často popisovány jako ostré, palčivé nebo vystřelující. To vede k úvahám, že vedle přítomnosti významné zánětlivé složky bolesti je přítomna i složka vyplývající z nervového poškození.

Neméně časté jsou i bolesti kloubů. Podle výsledků Národního průzkumu zdraví prováděného ve Spojených státech prostřednictvím dotazníku odhadem 52,5 milionů (22,7 %) dospělých osob trpí dle vlastního hodnocení artritidou, která byla potvrzena lékařskou diagnózou, a 22,7 milionů (9,8 %) osob trpí artritidou a omezením aktivity z důvodu artritidy. Asi 30 % dospělých osob uvedlo určitou formu bolesti kloubů během předcházejících 30 dnů, přičemž nejčastějším místem výskytu byl kolenní kloub. Výsledky výzkumu Evropské komise Eurobarometer 2007 ukázaly, že 22 % respondentů uvedlo zkušenost s bolestí pohybového aparátu

Léky proti bolesti jsou dvojího typu. Léky jiné než opiáty, sem patří paracetamol a metamizol a léky s protibolestivým a zároveň protizánětlivým efektem. Ty jsou používány nejčastěji a jsou ve formě tablet, kapslí, náplastí nebo mastí a gelů. Druhou skupinu tvoří opiáty, které se používají jen pod dozorem lékaře a v případě těžkých bolestí.

Nejčastěji používanou látkou proti bolesti s protizánětlivým efektem je diclofenak. Ten je dostupný v celé řadě forem. Nevýhodou tohoto léku při podávání ústy je jeho tendence poškozovat trávící trakt, ledviny a ovlivňovat srážení krve. Výhodné je tedy jeho lokální podávání ve formě mastí, gelů a náplastí, kdy se tyto nežádoucí účinky neprojevují.

V lékárně je dostupná celá řada nejrůznějších léků proti bolesti a někdy je velmi obtížné si vybrat ten nejúčinnější. Přitom jsou mezi nimi výrazné rozdíly. Výzkumníci proto stanovili číslo NNT, které udává, kolik pacientů musí být léčeno daným lékem, aby alespoň u jednoho z nich došlo k minimálně 50% úlevě od bolesti. Čím je tedy toto číslo nižší, tím je daný lék účinnější. Obecně analgetika s NNT nižším než 3 považujeme za velmi bezpečná.

Dále bylo zkoumáno, která forma místního analgetika vykazuje nejlepší účinek proti bolesti. Bylo zjištěno, že nejlépe si vede diclofenak ve formě gelu, který vykazuje NNT 1,8. To je

úžasný výsledek. Na druhém místě se umístil ketoprofen gel (NNT 2,5) a na třetím místě ibuprofen gel (NNT 3,9).

Čím to, že diclofenak gel si vedl tak dobře? Tento gel totiž obsahuje nejenom velmi dobrou účinnou látku diclofenak, která sama o sobě dobře proniká přes kožní bariéru, ale v gelu je přítomen i tzv. nosič, který molekulu diclofenaku uchopí a přenese do podkoží. Tam se vytváří zásobárna, odkud se lék dostává k místu bolesti. Zároveň však nedochází k významnějšímu vstřebávání diclofenaku do krve, nejsou tedy přítomny nežádoucí účinky spojené s užíváním léku ústy. A jak je to v porovnání účinku léku podávaného ústy a místní aplikací léku. Řada studií prokazuje, že místní podávání léku je první týden aplikace stejně účinné jako podávání ústy, přitom je tato forma spojena jen s minimem nežádoucích účinků. Proto se někdy doporučuje s užíváním léku ústy počkat a jako první volbu zvolit podávání lokální.

Indikace podávání diclofenak gelu jsou: bolesti zad, poúrazové stavy pohybového aparátu a různé formy revmatizmu.

Délka podávání diclofenku ve formě gelu by neměla být delší než 14. V případě, že nedojde k úlevě, měl by pacient vyhledat odbornou lékařskou pomoc.

Zajímavé je i srovnání účinnosti diclofenak gelu a různých jiných bylinných nebo konopných mastí. Zatímco vysokou účinnost diclofenak gelu a bezpečnost prokazuje řada studií u bylinných mastí tyto studie chybí a efekt je založen pouze na důvěře pacienta.

Bolesti pohybového aparátu se výrazně podílejí na snížení kvality života pacientů. Jejich výskyt spolu s věkem stoupá. Nastavením šetrné léčby však jsme schopni dosáhnout velmi dobrých léčebných výsledků a tím zejména seniorům zpříjemnit jejich životní situaci.